Dnes si krátce popovídáme o zlu, které je srovnatelné snad jen s balením školních svačin do papírových ubrousků. O zlu, které útočí na moje i vaše nervy, je ošklivé k životnímu prostředí a trhá se jak arktický ledovec.
Mám rád sýry. Nejsem bůhvíjaký gurmán ani fanoušek barevných plísní, ale přesto si všimnu, že když mi Holanďanka, která jezdí na pravidelné návštěvy do mé rodné vísky, balí po vystání nekonečné fronty tříletou goudu s bylinkami, balí ji do papíru.
Fyzice, chemii, větrání potravin a ženám rozumím jako koza petrželi, nicméně hádám, že když už se v tom kusu navezené země věnují sýrařství pár stovek let, asi vědí, co dělají.
Ošklivá fólie na ještě ošklivější lince
Naprostá většina českých řetězců s potravinami naopak ne. Nebo tam jsou pokladní chudé jak kostelní myši a na sýr nemají a manažeři naopak kupují u Holanďanů (pardon, Nizozemců) pořád, takže se ještě nikdo neměl šanci vůbec zamyslet. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč se v Čechách sýry balí do potravinové fólie. (A nejde jen o sýry, tohle zlo najdete na spoustě dalších míst.)
Všimli jste si někdy, že to, co z potravinové fólie vybalíte, do ní už nikdy znovu nezabalíte? Nebo jsem jenom já takový imbecil, že mi to prostě nejde? Vždycky mi kousek chybí tu a kousek zase támhle, fólie se trhá o sto šest, takže nakonec rezignovaně hodím sýr do igelitového sáčku a fólii vyhodím. V lepším případě do plastů. Životní prostředí dělá ejchuchu, já jakbysmet.
A přitom by stačilo tak málo. Balit potraviny do papíru, nějakého druhu sáčků, zkrátka čehokoliv, co se ihned nesmrskne na desetinu své velikosti. Děkuji řetězcům, které to pochopily.