Muzejní noc je velká událost, kterou nepříjemný hlas v útrobách metra připomínal poslední dobou snad co pět minut. Já osobně jsem ji navštívil poprvé a rád bych připojil několik postřehů, které jsem za ten jeden krátký večer stihl… ehm… postřehnout.
Rozhodně si jen kvůli tomu, že jsem tuhle akci absolvoval poprvé, nepřipadám jako kulturní ignorant – řekl bych, že frekvence návštěv muzeí, všemožných výstav, koncertů, divadel, divných filmů v kině a Království železnic je u mě po celý rok výrazně vyšší než je průměr standardního naplaveného Pražáka.
A to je asi právě kámen úrazu. Pokud standardní naplavený i nenaplavený Pražák chodí po celý rok jenom na Bohemku, tři Staráče po práci a v říjnu na vinobraní, nelze se divit, že pak jednou za rok při dostatečné mediální a metrohlásné masáži dychtivě vyskočí, zavolá na Máňu, že teda půjdou do muzea, a… jdou do muzea.
A tak to před institucemi, které byly do muzejní noci zapojeny, vypadalo třeba takhle (fronta na MATFYZ!!!), takhle, takhle nebo takhle. Absolutně nechápu, proč jezdí deset zvláštních autobusových linek mezi výstavními prostory, když se průměrný návštěvník za celý večer stihne prostát frontou do nějakých dvou, tří. Asi aby se mohl zoufale povozit po Praze a doufat, že někde jinde bude fronta menší? (Ve skutečnosti bude stát za rohem od autobusové zastávky, aby ji ostatní zoufalci neviděli.)
A nejhorší je, že si z toho utahuje i oficiální web muzejní noci.
No, co vám budu povídat, se ségrou jsme si prohlédli odhadem dvouhodinovou frontu před Muzeem Karla Zemana, Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur či před Španělskou synagogou. A nakonec jsme, mírně otráveně, vyrazili do spíše méně zajímavých institucí, prostě jen proto, abychom aspoň něco viděli. O tom, že muzejní noc končí v 1 ráno (přestože bychom s radostí chodili po kultuře klidně do tří, čtyř, a myslím, že by takových bylo mnohem více) už nemám sílu se rozepisovat.
Je mi z toho ještě teď trochu smutno a obloukem se vracím k tomu, že (a rád bych se mýlil, vážně moc rád) průměrný člověk do muzea jen tak uprostřed pracovního týdne prostě nejde. O důvodech psal velmi přesně Jirka už před rokem a půl – ze západu se k nám nejezdí za kulturou, ale chlastat nebo krmit labutě. Zdejší muzea jsou až na čestné výjimky spíše přehlídkou nudných textů než interaktivní podívaná, kterou umí jinde.
Rád bych se dožil chvíle, kdy česká muzea budou výrazně zajímavější než teď a lidé do nich budou chodit pravidelně, nikoliv jen tehdy, když jim to někdo řekne (a navíc jsou zadarmo). S trochou snahy bude potom každá noc takovou malou muzejní nocí a velká muzejní noc bude příjemná příležitost navštívit instituce, které jste za poslední rok nestihli. Ne před nimi jen stát v otravných frontách.