Páteční dopoledne se chýlí ke konci a je na mně, abych dnes přinesl svůj námět na lepší svět. A protože pátek je dnem náročným a komplexní témata si necháváme v zásobě na dlouhé (pod)zimní večery, budu se dnes zabývat naprostou maličkostí. Maličkostí, která mě každý den stojí deset minut času a jeden zbytečný přestup v pražské MHD.
Vysoká škola ekonomická ze mě, stejně jako z většiny mých spolužáků, vychovala zrůdného neoliberála. A tak se jako klíště držím teze, že každý by měl být zodpovědný především sám za sebe a stát by měl do našeho života zasahovat pokud možno co nejméně.
O to více mě s prominutím sere dvojice policistů, která hlídá přechod kolejí z pražského hlavního nádraží směrem na Žižkov. Krátce to vysvětlím většině, která je neznalá místních poměrů: na hlavák jede spousta vláčků a metro (to je ten zbytečný přestup, protože musím přijet tramvají) a VŠE je v podstatě za humny, ale je třeba dojít na poslední nástupiště a odtud přejít kolej po služebním přechodu. Už dlouho se mluví o potřebném řešení. Všichni vědí, že prodloužení podchodu je důležité, ale město nemá peníze. Peníze má investor luxusních bytů nad nádražím, jejichž stavba je však stále dokola odkládána.
Asi není třeba dodávat, že po zmíněné koleji jede jeden vlak za hodinu plouživým tempem a žádné reálné nebezpečí srážky s člověkem zde nikdy nehrozilo a hrozit nebude.
No a ti dva tajtrlíci z drážního útvaru PČR tam stejně každý den třetinu své pracovní doby stojí a důležitě, neúprosně pokutují každého, kdo svou nohou okusí zakázané jablko, tedy, ehm, koleje. Nejhorší na tom však je, že si nesmyslnost svého počínání plně uvědomují a na jakoukoli argumentaci se smíchem odpovídají, že bych třeba mohl zakopnout, v kolejích se zaklínit, nikdo by mě nenašel a vlak by mě usmrtil. Ha. Děsná sranda.
A víte vy co, kokoti? Já to riziku beru. Třeba tam na tom služebním přechodu jednou skoncuji se svým životem. Vám doporučuji totéž. A nebo jděte ve svých fešných uniformách dělat něco prospěšnějšího, třeba pokutovat pejskaře.