Spoiler alert! Tento článek prozrazuje příliš mnoho z děje britského seriálu Červený trpaslík. Pokud jej sledujete a nedostali jste se za hranici deváté série, neměli byste ho číst. Možná byste ho neměli číst ani tak. To jen, abyste neříkali, že jsem vás nevaroval.
Červený trpaslík patří mezi mé nejoblíbenější seriály. Poprvé jsem se s ním setkal, když mi ještě někdy na základce začala moje máma natáčet první díly na kazetu s tím, že by mě to mohlo bavit (Podobně mě přivedla i k South Parku, díky mami!). Můj vkus měla už v té době prokouknutý skrz naskrz, takže se opět trefila a já si sci-fi satiru z produkce BBC náramně užíval.
V nedávné době jsem k Trpaslíkovi přivedl i svého přítele, se kterým jsem se postupně probojoval až na závěr osmé série. Čekaly nás poslední dvě, ty, které jsem ani já neviděl, protože byly oproti zbytku seriálu, který byl produkován v devadesátých letech, natočeny až o deset let později. Pustili jsme se tedy s chutí do deváté série, trojdílného příběhu s podtitulem Zpátky na Zemi. To jsme neměli dělat.
Trojdílný skoro epilog doznal oproti předchozím sériím neskutečných změn zapříčiněných zejména tím, že jej neprodukovala BBC, ale komerční stanice Dave.
Autoři scénáře se uchýlili k největšímu klišé všech dob. K takovému, ke kterému by se dnes už neměl uchýlit ani ten nejpitomější sitcom na světě (obzvláště vzhledem k tomu, že Zpátky na Zemi nebylo natáčeno jako sitcom, kvůli čemuž vyznívá oproti zbytku seriálu tak nějak smutně až depresivně). Scénáristé zkrátka vzali celou čtyřčlennou posádku z kosmické lodi, která trčí 3 miliony let v kosmu, a zasadily ji do Anglie 21. století, kde všichni neskutečně žerou populární seriál Červený trpaslík (takže si hrdinové uvědomí, že jsou jen fiktivní postavy). Haha, z toho musí vzniknout spoustu vtipných situací, že?
Vůbec ne. Vzniká spousta trapných „návštěvnických“ (nic proti Návštěvníkům, ale dnes je toto téma už poněkud vyčerpané) situací. Nechybí ani nepochopení kultury (lidé v 21. století si umývají zadky v umyvadlech, Kryton si povídá s poštovní schránkou v domnění, že je to robot), ani nečekaná setkání střihu „Vás znám z televize.“ a „Hele, mami, to je Kocour!“.
Tvůrci se navíc naprosto neobtěžovali jakkoliv vysvětlit, co se stalo po osmé sérii a jak se posádka dostala do situace, ve které se ocitla (vše vyřešila jen tím, že mezi osmou sérií a Zpátky na Zemi údajně proběhla ještě série devátá, kde se prý všechno vysvětlilo).
Místo toho se zaměřili na kulturní reference. Nikoliv na kulturní reference na kultovní díla, ale na události, filmy a seriály, které právě v době natáčení seriálu frčely, ale dneska na ně divák už jen matně vzpomíná. Jednou z nich jsou například DVĚ parodie Kriminálek (Miami, New York, Las Vegas… Vyberte si svoji oblíbenou) a zhruba 20 minut totálního kopčení sci-fi snímku Blade Runner (Znáte jej? Já taky ne, ale stačí si pustit trailer na nedávný remake a uvidíte, že je to kopie 1:1.).
Co ale zabíjí každý ryze komediální seriál, je drtivá převaha „příběhu“ na úkor humoru. Zpátky na Zemi je toho zářným příkladem. Epičnost příběhu je vskutku velkolepá (v ceně je i dramatická hudba a průlety nad krajinou), ale vtip se jaksi ztrácí.
Nakonec se vše v dobré obrátilo a děj se tak nějak vrátil do normálu. Ukázalo se, že všechno to byly jen halucinace způsobené olihní naděje (manželka od olihňáka beznaděje). Tudíž de facto vykradený díl z páté série roztažený na stopáž celovečerního filmu. Gratulki.
Pan Filuta se moc zlobí!
A to nejsem zrovna nijak prudérní fanoušek. Nikdy mi moc nevadilo, že Červený trpaslík mění pravidla v průběhu hry – že nikdo neřeší, že Kochanská během několika (dějových) sekund úplně změní vzhled nebo že Kosmik se proměnil z malého kosmického „průzkumníka“ na loď s překvapivě velkými vnitřními rozměry s téměř veškerým vybavením. Nutno ale i tak dodat, že deset let navíc Kochanské, na rozdíl od Kocoura, na šarmu zásadně ubralo.
Teď nás ale čeká ještě desátá série a já doufám, že se bude jednat o důstojný návrat ke kořenům. A když ne, už se natáčí další, tak třeba tam…
Vážení scénáristé, natočit pokračování po 10 (20, 30…) letech není zrovna jednoduché. Ani tak nevadí, když herci zestárnou, kulisy se změní a publikum se stane rozmazlenějším. I to se dá s grácií zvládnout, i když to je pekelně těžké. To, co se ale stalo v roce 2009 Červenému trpaslíkovi, je fakt průser. Pokud to bude pokračovat i v dalších dílech, budu jen doufat, že se mi v paměti uloží jen prvních osm sérií
PS: Tak jsme stihli ještě první díl desáté série a vypadá to, že se vesmír vrátil k normálu