Seděli tam vedle sebe už minimálně dvě hodiny. On tělnatý čtyřicátník, na rameni kérka, na ruce druhá, čtvrté pivo. Ona těsně po dvacítce, nazrzlé dlouhé vlasy, velké oči, pila třetí kofolu a přestože by jí neškodilo nějaké to kilo shodit, ukusovala v tichosti hradecké tyčky jednu za druhou.
Vrátil se už asi potřetí od jukeboxu, do kterého za ty dvě hodiny stihl naházet snad tři stovky. Pravda, hudební vkus neměl úplně mizerný, maloměstskou putykou se linuly semdesátkové rockové fláky prokládané tím nejlepším českým punkem. „Tohle je Wohnout, máš je ráda? Já je teda hrozně dlouho neznal, ale teď jsem je začal poslouchat a fakt si tyjo myslím, že je to nejlepší současná česká kapela, rozumíš.“
„Jasně, Wohnouti jsou fajn,“ přikývla s respektem. Měla je celkem ráda, ale i kdyby ne, neodvážila by se to říct.
„No tos mi toho moc neřekla, tyvole. Vy mladý jste stejně divný. Celej život máte před sebou, rozumíš, co já bych za to dal. A vy místo abyste kurva trochu přemejšleli, tak radši půjdete volit toho Švarcnberka. Víte vy kurva, kdo to vůbec je?“
Za svůj život zažila mnoho podobných konfrontací a i nyní se snažila udržet nervy na uzdě. „Radši drž hubu (a šoupej nohama),“ říkávala její maminka a měla svatou pravdu. Tentokrát se jí podařilo uklidnit svou hlavu, koneckonců z toho týpka šel fakt docela strach.
„Jsi Čech. Tak si toho doprdele trochu važ. Ale ne, tady se bude volit nějakej Rakušák, co se na nás dávno vysral a teď by děsně chtěl bejt prezidentem. Čechy Čechům, rozumíš. Vždyť ta jeho manželka ani neumí česky! Masaryk by se v hrobě obracel, fakt že jo.“
Jo, a Charlotta Garrigue by rotovala s ním, pomyslela si. Snažila se před prvním kolem prezidentských voleb přemluvit babičku. Nenaléhala na ni, chtěla jí jen říct pár rozumných argumentů o tom, proč volit a proč naopak nevolit jednotlivé kandidáty. Ale jak to vlastně celé dopadlo doteď neví. Lidé nakonec stejně volí spíše srdcem a babička jí dveře do toho svého nikdy moc neotevírala.
„Dyť je to jenom Kalouskův poskok. Pokračování celý týhle zkurvený vlády. Já ti říkám, takhle špatně jsme se fakt neměli ani nepamatuju. Všechno je čím dál tím dražší a to jenom proto, aby se ty kurvy mohly pořádně napakovat. Ty chodíš na vysokou? To jako chcete platit to školný, vy pitomci?“
„No, víte, já jsem na škole potkala spoustu lidí, kteří tam opravdu neměli moc co dělat, protože to pro ně byla jenom příležitost prodloužit si mládí. Oni by i zvládli tu školu dokončit, jenže to by nesměli pořád chlastat a dělat bordel a tak. Takže si myslím, že tyhle lidi by to vážně vyfiltrovalo a že bychom na tom nakonec vlastně celkem vydělali,“ pokusila se poprvé o argumentaci. Výsledek ji skoro až překvapil. Ale jen na chvilku.
„No, to máš asi celkem pravdu, že spousta lidí na to fakt nemá, jo. Ale stejně je to na hovno. Rozumíš, jdeš k doktorovi, a furt abys platila nějaký debilní poplatky. Třicet korun sem, třicet korun tam, a nakonec jsi švorc a nemáš co žrát.“
Objednal si páté pivo, zapálil zlatou Marlborku a přesedl si ke štamgastům na druhém konci baru.