Takzvaný „protikuřácký“ zákon z července 2010 přinesl do České republiky novinku, která do té doby neměla obdoby. Po dlouhodobém ústupu kuřáctví, zákazu kouření ve většině letadel, vlaků, na zastávkách městské hromadné dopravy a podobně, zavedl povinné označování restauračních zařízení u vchodu cedulkami „kuřácká“, „nekuřácká“, a „stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky“. Právě poslední zmiňovanou ceduličku a její uplatnění v praxi českými restauratéry bych si rád vzal na mušku.
Předem bych chtěl říct, že nikomu nechci upírat jeho možnost volby. Každý ať si kouří, pokud chce (nebudu se hádat o tom, zda jsou kuřáci přínosem či hrozbou pro státní rozpočet), každý ať si chodí do zahulených čtyřek, je-li mu to po vůli. Já už jsem si svou vzducholoď pasivně a občas i aktivně nakouřil, a tak jsem po bujarých středoškolských večírcích začal vyhledávat spíše skromnější a tišší společnosti a prostory.
Zeď nebo mříž, bába nebo sníh…
Proto mě naprosto nepokrytě sere, jak se pánové ze stavebních úřadů ve spojení s provozovateli restaurací vypořádali s novou vyhláškou. Cílem oddělených prostor bylo dát lidem v demokratické společnosti možnost a pohodlí volby. Takže člověk vyrazí do hospody, kde nikdy nebyl, vidí nálepku na dveřích, a zeptá se obsluhy, kde že jsou ty nekuřácké prostory. Obsluha se v lepším případě zatváří trochu provinile a ukáže někam mezi řidší oblaka kouře v koutu daleko od baru (takže už v tu chvíli vím, že budu civět většinu času do prázdné sklenice).
Proč je tomu tak? Za stavební oddělení prostorů je totiž v naší skvělé zemi považována například mříž. Ano, čtete správně, mříž. Ve kterém vesmíru je takové zařízení účinné v zastavování šíření cigaretového kouře mi zatím zůstalo utajeno. Druhou možností oddělení je také oblíbená „místnost za rohem“. V praxi to většinou znamená, že bar je někde uprostřed, z jedné strany obklopen kuřáky, z druhé nekuřáky, a mezi nimi jsou příčky. A přestože při sezení u stolu (a nedejbože konzumaci oběda) kuřáky nevidíte, moc dobře je cítíte. Příjemné, že?
A já tak jen čekám, kdy a kde narazím na další podobnou restauraci, v níž budou za účelem oddělení kuřáků a nekuřáků viset ze stropu závěsy, korálky nebo pro já za já třeba oběšenec. Určitě znáte další kreativní výklady protikuřáckého zákona, není na ně problém narazit ve většině „bi“ restaurací a budeme rádi, pokud se s námi o ně podělíte v komentářích.
Rychle se vzpamatujte, vážení provozovatelé restaurací a kaváren. Pokud se chci najíst aniž bych dýchal cigaretový kouř, dopřejte mi tu možnost. Chci-li si zapálit fajfku u šálku kafe či horké čokolády a neotravovat při tom nekuřáky, nebraňte mi v tom. Věřte mi, že pokud jsem u vás byl poprvé a vy jste mi lhali už cedulkou na dveřích, víckrát se neuvidíme.