V době Jiráskova temna a ještě dávno před ní se upalovaly ve velkém čarodějnice. Pokud chceme v dohledné době paralelní dráhu v Ruzyni (pardon, ve Václavu Havlovi) či dálnici do Drážďan a Lince, budeme muset upálit pár ekologických aktivistů. Myšlenka je to samozřejmě výrazně nadnesená, nechci nikomu vyhrožovat a má mysl je pacifistická, přestože to tak možná na první pohled nevypadá. Ekofašismus mi ale vadí hodně.
V podstatě na začátek bych chtěl napsat jednu důležitou věc. Jsem si vědom zcela zásadního významu aktivismu, občanských sdružení a „alternativních názorů“ v rámci demokratické společnosti. Je mi jasné, že je potřeba, aby existovala jistá protistrana, která nedopustí a neodpustí všechno – a tím myslím třeba větrné elektrárny na Šumavě či diskutabilní těžbu břidlicového plynu a trávení spodních vod.
Nicméně mi velmi vadí cílená propaganda firem, která se zaštiťuje jakousi ekologií, přestože se stará především o zájmy těch společností, které ji platí. Stejně jako mi vadí lidé, kteří prostě… trollují. Jak takové trollování vypadá? Koupíte si krásný starší baráček v Horoměřicích (to je taková vesnice kousek od Václava Havla). Ten domeček bude stát o dva miliony méně než srovnatelný domeček na podobném konci světa (ne, Horoměřice nejsou Praha). Proč? Prostě proto, že paralelní vzletová a přistávací dráha je v plánu (i územním) už asi milion let a taková skutečnost má obrovský vliv na cenu nemovitostí.
Takový výhled by chtěl přeci každý! Foto: Richenza
No a takový troll pak s panem Bezďákem (pokud teda má pan Bezďák občanku) založí občanské sdružení a přihlásí se do stavebního řízení. Od té chvíle na ně musí brát všichni ohledy a snažit se s nimi nějak domluvit. Na tom je snad jasně vidět, že cílem takového ekofašisty není čisté ovduší a minimalizace hluku, ale to, aby ten hluk byl jinde.
Tento princip se jmenuje NIMBY (not in my backyard – ne na mém dvorku) a je v naší krásné vlasti mimořádně oblíben. Největší troll – znáte ji asi všichni – je samozvaná farmářka Ludmila Havránková, která svůj osobní prospěch povýšila nad zájmy tisíců lidí ve vesnicích, přes něž dennodenně projíždějí stovky a tisíce kamionů, které nemohou jet po dálnici D11. Dé jedenáctka do Mechova totiž prostě a jednoduše nestojí.
Anebo takový? Foto: Jirka Dl
Ve Skandinávii je naopak zažitý princip YIMBY. Význam si domyslíte. Jednotlivé vesnice, jejichž podloží je například vhodné pro skladování radioaktivního odpadu, se předhánějí v tom, aby nabídly co nejlepší podmínky vládě a zajistily si spoustu peněz ať už přímo ve formě dotací a kompenzací, či nepřímo ve formě nových pracovních míst.
A já se vás (hlavně vás z Horoměřic) ptám: Proč to proboha nejde v Česku? Jsme tak malá země, že nám všem připadá celá republika jako náš dvorek? Nebo je u nás zažitý především prvotní pocit prospěchu či neprospěchu a nebereme ohledy na dlouhodobý výhled? Ať tak či tak, MY radíme jediné: Jadernou elektrárnu do každé zahrádky!