Volají mi. Volají vám? Volají. Voláte jim? Nevoláte? Nevolejte. Nedovoláte se. Provolávejte úprk, utíkejte a neohlížejte se. O kom-čem že to mluvím? Jejich revírem je openspace, jejich tempo je zavražděníhodné, jejich cíle jsou majitelé nekradených telefonů od vrahů malých králíčků a vyděračů. Je to tak, Česká republika je definitivně zemí piva, hezkých holek a uhrovitých puberťáků v telefonních centrech.
Telemarketéry jsem si osobně rozdělil do tří kategorií, z nichž každá má svá specifika. Můžete se mnou a tímto rozdělením nesouhlasit, popřípadě mě doplnit; diskuzi se nebráním a rád se nechám poučit o tom, na koho jsem ve svém spravedlivém rozhořčení zapomněl.
83 % operátorek v call centrech vypadá přibližně takto. Foto: craighwk
- Lidé přímo od operátorů
Asi nejméně otravný typ. Zpravidla mají alespoň nějaké proškolení ohledně toho, kdy mi volat mohou a kdy ne; mají solidní informace o mém účtu. To mi nevadí, s ohledem na to, co budu zmiňovat u dalšího typu; nemyslím si, že by pracovníci operátorů masově zneužívali či prodávali moje data – on to za ně operátor udělá sám „ve velkém“, což mě tolik nebolí. Na druhou stranu nepochybuji o tom, že kdyby mě někdo chtěl „zničit“, bude o mně a mém životě mít s trochou snahy a kontaktů velmi přesnou představu.
Většinou nabízejí přechod na vyšší tarif a četnost jejich telefonátů se zvyšuje s končícím závazkem (u O2 a T-Mobile, Vodafone se chlubí tím, že si zákazníky neuvazuje). Dá se jich zbavit alespoň na pár měsíců výslovným požádáním, aby vám nevolali (oni to pak zase časem zkusí).
- „Partneři“ operátorů
Podle mého neskromného názoru největší žumpa. Pravidelně mi volají okolo osmé ráno, když dospávám večerní práci (konkrétně při psaní této věty je půl třetí ráno). Na nějaké vyjádření nesouhlasu a nezájmu naprosto neberou ohledy. Co mě ale vytáčí zdaleka nejvíc, je právě fakt, že nemají přístup k mým datům. Ani základním. To by bylo tak akorát. Vyvarovali bychom se trapných momentů, jaké jsem v poslední době zažil já či můj známý Michal.
„Mám pro vás výhodnou nabídku, máte Pro tarif a voláte za 7.90Kč/min a SMS máte za 3.60, když si koupíte tarif za 230Kč.“
„Moment moment, to je blbost, hovory mám za 6.90 a smsky za 1.90.“
„Aha… já jsem tu nová, nepamatuju si to…“
„Dobrý den, zde partner O2, s potěšením vám sděluji, že vám mohu nabídnout ušetření čtyř set korun měsíčně při přechodu na [nepamatuji se] (…) Mám kontrolní otázku, vy podnikáte či pracujete?“
„Dobrý den, já studuju a utratím za telefon tři stovky měsíčně, takže mě ten váš matematický zázrak zajímá, povídejte.“
„Aha, tak v tom případě se omlouvám, nesplňujete jednu z podmínek. Já to tady poznamenám, abychom vás v budoucnu kontaktovali.“
Tak takhle tedy vážně nebudeme kamarádi.
- Prodavači hrnců
V devadesátých letech byly populární telefonické pozvánky na prodejní večeře, dnes už letí přímý prodej. Naštěstí nejsem cílovka (rozuměj: nejsem v telefonním seznamu, není mi očividně přes šedesát a veřejně adoruji obchodní dům IKEA), takže tahle sorta lidí mi nevolá, ale jelikož si pár mých kamarádů prodejem nejrůznějších zbytečností po telefonu přivydělává, mám docela solidní představu o tom, jak silný žaludek a naturel člověk musí mít.
Doufám a věřím, že než budu ve věku a stavu, kdy bych se snad mohl stát obětí přímého prodeje čehokoliv, zhyne tento obchodní model bídnou smrtí a všichni telefonisté se nechají okrást do posledního krajíce za pomoci letadel MLM.
To by bylo z hlediska dělání si srandy z lidí, kteří od rána do večera někomu telefonují, tak akorát. Samozřejmě si uvědomuji, že nemůžou za to, co jejich nadřízení a nadřízení jejich nadřízených vymysleli a co oni musejí dodržovat – plnit limity na počty prodaných kusů a tak podobně. Dělal jsem s nimi v jedné budově, takže jsem viděl všechny ty důležité vedoucí, kteří také jen dělají svou práci, stojí s ukazovátkem u tabulí a hodnotí své ovečky. A upřímně doufám, že se nedočkám toho, že mi aktivní telefonista z nějakého týmu bude po americkém vzoru vysvětlovat, že Tomio Okamura je prezidentský kandidát, kterého chci podpořit!
TOMIO THE VOTE!
Berte prosím ohledy na lidi, kteří se chtějí ráno vyspat a respektujte jejich nezájem o vaše produkty a služby. Všichni víme, že potřebujete prodávat, ale zkuste pro začátek projevit nějakou úctu k vaší „oběti“ a držte se rady, kterou prezentoval na Twitteru Martin Hassman: „Chcete změnu vnímání značky? Tak přestaňte vyrábět sračky.“