Dáme jídlo je výborná služba, jež svým zákazníkům nabízí rozvozy teplého jídla ze stovek restaurací nejen v Praze, ale i po celé republice. Založil ji Tomáš Čupr, což je ikona českého internetu a postavička, která dle posledních analýz vznikla pouze jako výmysl vysokoškolských učitelů vztahů se zákazníky, na které demonstrují, jak se PR dělat nemá.
Tedy, abychom si rozuměli, Tomáš Čupr je chlap z masa a kostí a Osobnost roku v anketě Křišťálová Lupa 2011. Člověk, který vytvořil největší a neúspěšnější klon služby Groupon, Slevomat, a zasloužil se o to, že se název jeho firmy stal obecným výrazem pro slevový server v českém jazyce. Potud všechna čest, protože něco podobného se povedlo snad jen majitel milovaných festivalových hnízdeček lásky, toalet Toi Toi, který udělal ze všech českých přenosných hajzlů „toiky“.
Jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu Slevomatu byly velmi štědré garance a věrnostní programy. A už v této době začínaly první problémy, neboť Slevomat bohatýrsky odměňoval padesáti kredity i zákazníky, kteří si koupili poukaz na zmrzlinu za korun sedm. Jak asi tušíte, někdo si relativně včas všiml, že je to v našem státě neudržitelný obchodní model.
Tomáš Čupr založil o něco později zmiňované Dáme jídlo a pokusil se vystavit značku a úspěch na stejných základech jako v případě Slevomatu. A zde začíná dnešní povídání o tom, co se na internetu prostě dělat nemá.
Partička studentů Vysoké školy ekonomické bydlící na kolejích Jižní Město našla v novém zákaznickém programu zadní vrátka a začala si objednávat jídlo téměř nebo úplně zadarmo (přesný postup odmítá pan Čupr sdělit, těžko říct, proč). V žádném případě nechceme obhajovat podobné jednání. Jsou to kokoti, už jen proto, že si nejspíš mysleli, že na ně nikdo nepřijde.
Normální firma (obzvláště s milionovým obratem) by zfackovala člověka, který systém s podobnou dírou vymyslel, omluvila se za pozastavení programu z důvodu zneužití a vymyslela rozumnou nápravu. Navíc, když to ani omylem nebylo poprvé, kdy vyvedla podobnou blbost a někdo ji „okradl“. To by ovšem v čele firmy nesměl stát Tomáš Čupr.
Osobní twitter. Každého nás občas něco dožere, stane se. Ale se svými tisícovkami followerů se pan Čupr nemůže divit, že to některé z nich vytočilo doběla. Socky z VŠE? Vážně? Jasně, jsem student VŠE, dost možná jsem taky socka (rozhodně na poměry pisatele), ale taky jsem cílovka. A uráží mě to.
Socky z VŠE jsou zkrátka socky z VŠE. Není to výraz pro socky, které čirou náhodou chodí na VŠE, ani pro nikoho jiného.
Tohle je průser ještě větší a dostáváme se pomalu k jádru problému. To, že podvodníci byli tentokrát z VŠE, absolutně není relevantní k řešenému problému. Příště to budou dobrovolní hasiči z Jevíčka nebo nosiči ryb z Vodňan. Je to analogie novinového titulku „žena s umělými prsy zastřelila krásné štěňátko“, který vám tak nějak potichoučku cpe myšlenku, že ženy s umělými prsy budou asi velmi zlý živočišný druh. Stejně jako „elita národa“ z VŠE. Stačilo napsat, že několik nepoctivých zákazníků zneužilo službu, ve které byla (patrně logická, na vysvětlení pořád čekáme) chyba.
Obhajoba stále stejná. Ukřivděná. Čestným studentům z VŠE – věřím, že jde o většinu z téměř dvaceti tisíc lidí – se pochopitelně celá situace ne úplně líbila a dali to DJ sežrat v komentářích. Reakce Tomáše Čupra? Daly by se shrnout do jednoho odstavce.
Pokud mě někdo okrade, budu mu říkat i mnohem hůře než socko. Byli to studenti VŠE, takže jim budu říkat studenti VŠE. Neříkám, že jsou to všichni studenti z VŠE. Ale dělo se to na kolejní síti, rozumíte. A vůbec, vy všichni závistivci, markeťáci, co to děláte hůř než já, držte huby. Já nechám rozhodnout peněženky zákazníků.
VŠE nemá kolejní síť.
A s peněženkami zákazníků to pochopitelně nemá co do činění. Protože kdo z vás emigroval, když se na Hrad přistěhoval Miloš Zeman? Kolik z vás – čistě kvůli chování Tomáše Čupra – přestane objednávat z Dáme jídlo? Už jsme si tak nějak zvykli, že nám sem tam někdo trošku pošlape důstojnost a dá nám najevo, že jsme póvl, a je úplně jedno, jestli je to obraceč zeleniny v Intersparu, prodavačka obuvi či dovozce jídla. Ale není to tak správně.
