Klepání je docela dobrý zvyk. Pomáhá vyhnout se mnoha nemilým překvapením na obou stranách dveří. Pokud se to teda nezmrší.
Celý ten trik totiž nespočívá jen v tom, vydat zvukové znamení na přilákání pozornosti, ale také v tom, dát protistraně čas, aby se na tu přítomnost připravila. To, že vnitřní strana dveří je připravena na setkání s tou vnější, se nejčastěji pozná podle toho, že řekne „dále“.
Ani Ježíš určitě není zvědavý na nepříjemná překvapení a raději si počká na pozvání dál. Ilustrace: Waiting For The World, Flickr.com
Pokud původní plán není přistihnout sekretářku ze studijního, kterak dojatě štká u německého romantického filmu z prostředí horské vesničky, ale naopak vyhnout se pohledu na uslzenou úřednici, pak koncept ťuk-ťuk-vejít-do-dveří nedává smysl.
Dveře mají hezkou vlastnost oddělovat od vnějšího světa často i mnohem děsivější úkazy, než jsou rozněžnělí administrativní pracovníci, a pokud chcete před duševní újmou ochránit sebe i je, počkejte si prostě na to „dále“.