Čtvrtý ročník mého vysokoškolského snažení se pomalu chýlí ke konci a mám za sebou již desítky různých předmětů. Některé byly dobré, jiné horší, samostatnou kategorii však získávají předměty, jejichž obsah je tvořen v podstatě výhradně studenty. Jak si na nich připadám? Lady Melisandra to pěkně vystihla v poslední epizodě Hry o trůny: „Existuje jenom jedno peklo. To, ve kterém žijeme právě teď.“
Letošní letní semestr mám podobné předměty asi tři. Učitelé si první (výjimečně i první dvě) hodiny odříkají nějaký úvod a rozdají semestrálky či projekty, a pak už deset týdnů neděláme nic jiného, než posloucháme prezentace svých spolužáků. Já mám tedy většinu svých spolužáků poměrně rád (protože nepoužívají Prezi), ale ty nekonečné monology by snad zabily i draka Šmaka.
Docházka na tyto hodiny je pochopitelně povinná neboli bodovaná, což my stipendisté fakt krutě oceňujeme. Jejich informační přínos je mizivý, často se navíc závěrečný test píše z okruhů prací kolegů. Chodí-li nás na předmět „Informace a média“ dvacet a vybíráme-li z nějakých 70 okruhů pro semestrálky (které se více či méně dotýkají jakýchsi „informací“ či „médií), může se jedno cvičení v klidu věnovat půl semestru Otakaru Vávrovi a jeho kamarádům a druhé cvičení kybernetice a hyperrealitě. Konzistence kurzu pláče…
Vím naprosto přesně, jaký předmět (ne)budu učit v rámci svého doktorského studia.
Rozumím nějakému reportování semestrálních projektů, ale to snad jde zfouknout pětiminutovými catch-up prezentacemi s novými poznatky jednou za tři týdny.
Na tomhle megalajdáctví pochopitelně vydělávají hlavně mizerní učitelé, pro které jsou to téměř bezpracně vydělané peníze. A je více než smutné, že skvělí pedagogové – a že už jsem jich na VŠE pár potkal – dostávají stejné peníze jako ti, kteří nechají studenty prostě něco povídat a hrají si u toho Angry Birds na mobilu.
Milí vysokoškolští učitelé, kteří se ve výše zmíněném textu poznáváte. Mám vás občas celkem rád, ale nevnucujte mi, prosím, své nekonečně dlouhé a zbytečné hodiny, které mi vůbec k ničemu nejsou. Máte nějakou hrdost, ne? Chcete, aby studenti z vašich hodin odcházeli plni dojmů, vědomostí, znalostí a s dobrou náladou, ne? Tak se je alespoň pokuste něco naučit, prokristapána!