Při víkendovém výletu na Říp mě v průběhu obědu v Roudnici nad Labem trkla do nosu poměrně zajímavá skutečnost: Naprostá většina českých hospod zběsile upřednostňuje rozvozy před zákazníky, kteří jim sedí přímo před nosem.
Sednete si do skoro prázdné hospody, kterou jste si vyhlédli na Foursquare, objednáte si pití, načež vás číšník při příštím průchodu s letmou omluvou (aspoň, že tak) upozorní, že jídlo nebude dříve než za hodinu, protože na rozvozy je toho opravdu hodně. Pravda, hlad je převlečená žízeň, takže při čekání víc peněz propijete než nakonec projíte…
Nemám nejmenší tušení, jestli je to způsobeno provozními dotyčných restaurací či smlouvami se službami jako DámeJídlo či JídloTeď a dodržováním stanovených maximálních dovozových časů. Můj obvoďák má na dveřích velkou cedulku, že pacienti objednaní firmou mají přednost před ostatními ovečkami v ordinaci, takže druhou variantu považuji za poměrně pravděpodobnou.
V pizzerii, ve které jsem kdysi dávno pracoval, se kapacita pece mezi zákazníky a rozvozy dělila vždy s rozumem. Neexistoval žádný přesný seznam, do kterého by se objednávky na rozvoz a hospodu řadily – správný personál tohle prostě vytuší. Situace, kdy zákazník čumí hodinu hladově do zdi a kolem něj běhá sem a tam obézní umaštěný rozvozák s plnými krabicemi (ano, byl jsem jím i já) je naprosto nepřijatelná.
Nemám k tomu dnes moc co víc dodat. Je mi úplně jedno, jestli si pořídíte dalšího kuchaře, auto, kuchyni, lepší smlouvu nebo začnete přemýšlet. Čekat na oběd přes hodinu v prázdné hospodě v okamžiku, kdy bych si mohl objednat na DámeJídlo pizzu do krabice na zahrádku a dostat ji za dvacet minut, je zlo.