Nevadí mi dobro činěné z ješitnosti. Mám za to, že pokud někdo nechá nakoupit lavičky, aby mu sousedi byli vděční, není na tom nic špatného. Pokud mecenáš podporuje mladé talenty, má můj obdiv. Ať se po takových lidech pojmenovávají ulice, udělují se jim čestná občanství, cokoliv. Pokud se nepokouší udělat ze svého jména značku.
Nejsem úplně kulturní člověk. Výstavy klasického umění mě moc nebaví, baletu nerozumím a pokud jde o vážnou hudbu, netuším, co napsal Stravinskij. Vrcholový sport mi připadá jako nezajímavý zabiják času a kompenzátor ega pro nesamozřejmé národy. Jsem však poměrně potentní marketingově. A plakáty na výstavu Lendl: Mucha se dotýkají mého estetického cítění, hodnot, které vyznávám, i profesní cti.
Pokud jste neprojížděli přes Nuselský most nebo jiný kout Prahy či dalších velkých měst, upřesněme, že tenista Ivan Lendl zapůjčil svou rozsáhlou sbírku plakátů Alfonse Muchy. Výstava proběhla v několika městech a dorazila i do Prahy. Plakáty, které na ni zvou, vypadají takto:
Lendl uvádí Muchu. Je totiž důležitější než Mucha. Zdroj: www.facebook.com/lendlmucha.cz
Uznávám, že bych na výstavu nešel, ani kdyby byla kampaň zvládnuta násobně lépe. Secese mě prostě nebere. Ale jako člověka, který je více nesportovní, než nekulturní, mne opravdu pobuřuje prodávat jednoho z nejlepších českých malířů skrze osobu tenisty. Malba je umění, sport je… sport. Ať si Ivan Lendl obrazy sbírá, ať je klidně vystavuje ve vlastní galerii, zapůjčuje je anebo mluví o své vášni k autorovi Slovanské epopeje v rozhovoru pro Pátek Lidových novin. Ale ať nepropaguje prostřednictvím díla dávno zesnulého autora svoje jméno.
Být milovníkem umění, nechtěl bych jít na výstavu, která má na plakátech jméno tenisty. A ani kdybych byl sportofil, asi by mne nenadchl secesní plakát, byť vím, že jej normálně má Lendl vedle krbu. Je možné, že Lendl je skutečně věhlasným sběratelem Muchovým, jehož sláva se ke mně nedostala a teď jsem člověk, který zjistil, že Eiffelovka stojí v Praříži. Obdobnou výstavu – s nesrovnatelně menší kampaní – hostila různá města už v roce 2009, kromě zmínce o této výstavě a jednom článku na idnes.cz se o tenistově vášni k plakátům nedočtete nikde.
A pak je tu ten přívlastek výstava století. Ne, není to výstava století. Výstavy století se nekonají dvakrát během čtyř let. Je to nepochybně zajímavá výstava (ač byla vměstnána do dvou místností, poněkud nedůstojně vzhledem k autorově velikosti), ale na výstavu století skutečně nedosahuje. Navíc mluvit ani ne v pětině století o něčem takto nabubřele, přesahuje přípustné reklamní přehánění.
Milí čtenáři, pokud vás výstava Lendl: Mucha láká, běžte na ni. Rozhodně plakáty budou krásné a zážitek povznášející. Má dnešní výzva zní – neprodávejte umění skrze sportovce a už vůbec ne sportovce skrze umění. Urážíte Muchu a Ivan Lendl si tím škodí. A rozhodně nemluvte o výstavě plakátů ve dvou místnostech jako o výstavě století.